Extrémní cyklisté ničí bezohledně přírodu a nikomu to nevadí

Těch případů je samozřejmě celá řada, ale v této mé úvaze se chci podělit o smutek nad dávno ztraceným prastarým vrchem Závist u Zbraslavi, kde se odkrylo jedno z nejstarších a možná i největších keltských sídlišť Střední Evropy. Je velká škoda, že celé naleziště, kde archeologové pracovali několik desítek let, se v 90. letech prostě zakonzervovalo a místo toho, aby se z něj udělala kulturní památka světového charakteru, keltský skanzen, o který by byl určitě velký zájem, vše postupem času usnulo a bylo ponecháno matce Přírodě, aby vše ukryla pod svůj příkrov. Tento vrch má opravdu zvláštní atmosféru, vyzařující klid a dávající spousty možností kontemplace a ponoření se do tajemné keltské historie. Bohužel ta doba, kdy toto bylo možné, tedy před 10-15 lety, je už dávno ztracena, přestože je Závist prohlášena za přírodní kulturní památku, dosti pochybného významu, když je dovoleno její ničení extrémními cyklisty, kteří si oblíbili její nebezpečný terén, jehož bezhlavé drancování jim zvyšuje adrenalin v krvi. Svým neurvalým sjížděním ničí tuto krásnou přírodu a způsobují půdní erozi, obnažování kořenů stromů a následně jejich pád. O celkovém kulturním a duchovním znehodnocení onoho posvátného místa ani nemluvě. Chybí už jen značka pěším vstup zakázán, nebo vstup jen na vlastní nebezpečí.  Tomuto strašnému destruktivnímu zlu nikdo nebrání a tak se může v naprostém klidu šířit dál a dál a ničit vše, co mu stojí v cestě. Je přeci demokracie a to znamená, že je dovoleno úplně všechno? To ale už nepříjemně zavání živelnou anarchií. Jak je možné, že nikdo nezvedne jediný hlas odporu, kde jsou naši slavní ekologové a ochránci přírody? Opět drancujeme přírodu technologickými kyborgy, kterým příroda naprosto nic neříká, hlavní je divoký terén a spousty skokanských můstků. Dnes vyhrává vše špatné a destruující, protože se zdá, že je silnější. Pěší turismus je už naprosto na ústupu, převálcovaly jej daleko dravější formy zábavné turistiky. Je to snad v rámci autogenocidy, že si necháme ničit poslední zbytky naší drahé přírody? Co neuchvátí bezskrupulózní developeři pro své stavební parcely, zničí necitelní mladí „namakanci“, kteří jsou posedlí adrenalinovými zážitky, za něž jsou ochotni zaplatit i smrtí. Pro slabší jedince, myslím tím hlavně staré lidi, chodce a nás pěší turisty, asi za chvíli nebude žádné místo, kde bychom  mohli  v klidu bloumat krajinou, třeba se svým čtyřnohým miláčkem, naslouchat jen tak přírodě  a kochat se její krásou. Je v pořádku takováto společnost, která to dovolí? Nečeká ji neodvratná zkáza, která dožene každého, kdo se odtrhl od matky Přírody, ztratil emoce a vnímání sebemenšího duchovního rozměru, který v sobě Příroda nosí? Odtržení se od Přírody je slepá stezka, která vede pouze do temnoty a záhuby v podobě umělé inteligence a transhumanismu.

                                                                                                                                                  Dne 12.11. 2019

                                                                                                                                               Mgr.Nora Harazimová- Boudicca