JAHVE (alias Ďábel) a Starý zákon, Kataři a Bogomilové

Pro katary a bogomily byla země a všechny hmotné věci dílem Boha Zla. A i když uctívali Boha Dobra, uznávali zároveň, že existuje v dimenzi zcela oddělené a že na Ďáblově hřišti nemá žádný přímý vliv. Naopak křesťané věří v jediného Boha, jehož si představovali jako všemocného a jako ztělesnění univerzálního dobra, v Boha, který stvořil materiální svět a s ním i lidské tělo a duši. Ten také zřídil spirituální nebe někde “nahoře“ a mimo dimenzi hmoty. Tam, jím vyvolené duše, vtělené znovu do svých těl, budou vyslány znovu o soudném dnu, zatímco pro zbytek, tzn. hříšníky, je jak všichni víme, Bohem připravené peklo, jehož se jim dostane po zásluze. Pro tradiční křesťany představují knihy Starého zákona texty inspirované Duchem svatým a tvoří nedílnou součást jejich kanonických písem. Hodně se napsalo o kontinuitě mezi Starým zákonem- židovským a Novým zákonem, který přinesl Ježíš. Stejně tak, když římští katolíci nebo ortodoxní křesťané hovoří o Bohu jako o „Otci“ a o Ježíši jako o „ Synovi“, jistě chápou, že „Otec“ není nikdo jiný, než JAHVE (Jehova), Bůh Starého zákona. Heretikové akceptují stejný obecný scénář, ale jejich chápání celé záležitosti je radikálně odlišné.

Jehova není naprosto předmětem jejich uctívání, naopak je pro ně synonymem Ďábla, Satana, Lucifera. Prostě jen dalším označením boha Zla, stvořitele neviditelného světa. Neboť oni ho posuzují podle jeho činů, které jsou dobře známé, a které byly vždy svévolné, pomstychtivé, násilnické a kruté. Starý zákon, popisující tyto skutky je vlastně jediným pajánem na Jehovovu bytostnou špatnost a kataři i bogomilové jej vnímali jako text nenapravitelně zlý.

Jahve- Starý zákon- je  zlý skrznaskrz, byl sepsán jen proto, aby ponížil toto zlé božstvo. Přijímat jej jako Písmo, jak to dělali tradiční křesťané, znamená naprosto kapitulovat před Ďáblem. Proto kataři Starý zákon zavrhli a zcela vyloučili ze svého života. Plně se spolehli na Nový zákon a v některých extrémních případech jen na několik dalších knih, které nebyly v tradiční církvi známé ani akceptovatelné.

Modlitba- míří přímo k jádru problému, jak může Bůh Dobra projevit svou spirituální moc v materiální sféře Boha Zla a zachránit duše v ní uvězněné. Ježíš je u katarů a bogomilů úplně jiný než v lidském těle zrozený Ježíš Kristus, a ukřižovaný, kterého uctívají římští katolíci a ortodoxní křesťané. V chápání katarů a bogomilů není Kristus člověkem ( v hmotném slova smyslu), neboť je emanací Dobrého Boha a nemohl se tudíž „narodit“ do těla, jež je od Zlého Boha a v naší dimenzi se manifestuje mimořádně přesvědčivě, přesto však jako nehmotné zjevení. V jejich podání je postava Krista jakýmsi avatarem- nikoliv stvořenou, materiální bytostí, ale emisí, či vyzářením, jakýmsi instrumentem dobra, seslaným za tím účelem, aby se vypořádal se stvořeným světem.

 TROJÍ POSLÁNÍ JEŽÍŠE KRISTA

1.)Měl kázat náboženství a předávat gnózi, díky níž spadnou lidem šupiny z očí a jakožto zasvěcenci do vysokého učení budou schopni nahlédnout smysl smrti, pravou povahu bytí a osud duše.

2.) Měl poskytnout poučení ohledně toho, jak lidé mohou co nejlépe procházet nesmírně dlouhým řetězcem inkarnací v pekle zvaném Země. V dlouhodobém plánu očisty duší kontaminovaných hmotou a jejich příprav k návratu do nebe, nebylo pochyb o tom, že určité sociální uspořádání a osobní závazky přispívají k úspěchu “mise“ více než jiné. Pokud by se podařilo přesvědčováním přimět lidstvo k tomu, aby založilo svou organizaci na principech lásky, nenásilí, laskavé vzájemnosti, skromnosti, tolerance a milosrdenství, bylo by to samozřejmě pro všechny zúčastněné lepší, než nenávist, krveprolití, krutost, nejrůznější excesy, dogmatismus a pomstychtivost.

3.)Nejdůležitějším cílem Kristovy holografické mise bylo přinést z nebes onen planoucí zlomek Ducha svatého. Ty duše, jež zde na Zemi dosáhly úspěchu v očištění a sebezdokonalení, tak získaly nezbytný výboj spirituální energie, s jehož pomocí jsou zlomena pouta hmoty a oni se mohou navrátit na nebesa. Kataři a bogomilové věřili, že Ježíš před svou fiktivní smrtí na kříži předal tento spirituální oheň a péči o něj apoštolům prostřednictvím obřadu vkládání rukou- v onom původním rituálu consolamentum-a skrze ně pak prvotní církvi.

 Zdroj: Časopis Médium