LUPIČ NA ZÁVISTI

Lupič na Závisti

Kdysi se rozkládalo na kopci Závist u Prahy keltské oppidum. Cenné archeologické naleziště je nyní opuštěno, vědci nemají peníze na vykopávky. Poklady ukryté pod zemí se stávají kořistí zlodějů. Oppidum Závist bylo v době svého rozkvětu, tedy ve 2. a částečně 1. století p. n. l. skutečným keltským velkoměstem až s několika tisíci obyvateli, spolu s oppidem u Stradonic, největším na našem území a jedním z nejrozsáhlejších vůbec. Rozložité valy  uzavíraly větší plochu  než jakou se mohla chlubit mnohem mladší středověká města. Odborníci předpokládají, že na Závisti sídlil i keltský král, který ovládal rozsáhlé území. Oppidum mělo svoji Akropoli – centrum duchovní moci. Umělé zbudovaná plošina Akropole střežená vlastním kruhem staveb, měřila 70 m na délku a asi 55 m n šířku. Tyčily se na ní impozantní stavby. Terasami členěné svahy Závisti byly pokryty obytnými domy a dílnami řemeslníků. Oblibě se těšila především výroba železa. Opevnění přerušovaly patrové dřevěné brány. Síť cest protkávající město stavitelé vysypali štěrkem. Obyvatelé oppida se mohli pochlubit i vlastní mincovnou. Razily se v ní zlaté a stříbrné mince. Zlato zřejmě rýžovali (snad  i dolovali) Keltové přímo v areálu oppida u Břežanského potoka. A velmi pravděpodobně také mezi Lukami pod Medníkem a Jílovým. V 50. letech1.st. p. n. l. přicházíme k opevněnému městu a nevidíme žádné kamenné hradby. V té době už stavěli Keltové hradby sypané, nahoře s palisádou. Údiv však vzbuzuje skutečnost, že oppidum je téměř vylidněno. Většina domů nikdo neobývá. Proč a kam odešli lidé, kteří zde žili po staletí? Do Čech, osídlených keltským kmenem Bójů, pronikali tehdy už více než půlstoletí ze severu a západu Germáni. První zmínka o vzájemném střetnutí pochází přibližně z roku 115 p. n. l., kdy se Bójové utkali s germánským kmenem Cimbrů. Bójové sice zvítězili, ale nebylo jim to nic platné. Germány nedokázali zastavit natrvalo. Pomalý příliv germánských kmenů postupně zaplavoval území Čech, Moravy a posléze, na počátku našeho letopočtu, i jihozápadního Slovenska. Bójové proti cizím vetřelcům zřejmě nijak urputně nebojovali. Jejich elita odcházela do míst, která se jim tehdy patrně jevila jako země zaslíbená – do prostoru mezi Bratislavou a Vídní.

Tady ještě stále svobodně žili jejich soukmenovci – rozkládala se zde keltská říše zvaná VELKOBÓJSKO, v níž vládla zhruba v polovině 1. st. p. n. l. král Kritasir.

Definitivní konec oppida Závist přichází v roce 50 – 25 p. n. l. Kdysi téměř nedobytná město je zcela opuštěno a zaniká.

Nález za desítky tisíc (listopad roku 2000 n. l.)

Záhadný noční návštěvník Závisti prochází lesem a poslouchá, kdy ve sluchátkách uslyší signál – to znamená, že detektor objeví kruhový obraz mince. Na jedné straně mince je vyobrazen pádící kůň s ptačí hlavou a pod ním kolo – atribut Taranise, nejvyššího keltského boha.Taranis byl vládcem nebes, vrhal blesk a ovládal hrom. K jeho poctě možná Keltové upalovali lidské oběti. Předávali je prý ohni zaživa, uzavřené v dřevěných klecích, z nichž nešťastníci nemohli uniknout (není to však spolehlivě doloženo). Mince, kterou samozvaný archeolog našel, vážila necelých šest gramů a byla vyrobena ze stříbra s příměsí mědi – tzv. statér. Keltové ji vyrobili zřejmě v době galských válek vedených Juliem Caesarem (58 před n. l - 52 před n. l.). Zajímavé je to, že nalezený statér nevznikal ani na Závisti ani jinde v Čechách, ale v místech, která jsou dnes v Bretani. V dobách o nichž píšeme, byla tato oblast součástí Galie, rozsáhlém keltském území v současné Francii. Mincovna, kde statér vyrobili, se pravděpodobně nacházela někde v oblasti bretaňského města Reune ( tehdy Condate). Po ovládnutí Galie Římany ražba statérů ustala. Do dnešních dnů se jich dochovalo jen málo. Proto má nalezená mince velkou numizmatickou hodnotu – několik desítek tisíc korun. Podstatné je to, že mince tvoří první a zatím jediný důkaz, že se Keltové v Bretani skutečně stýkali se svými příbuznými v Čechách. Jak se k nám ale vzácný statér dostal?

Válka Keltů s Římany

Pravděpodobně někdy v 60. letech1.st. p. n. l. napadli Germáni keltský kmen Helvétiů, který obýval severní polovinu dnešního Švýcarska. Helvétiové nemohli žít pod tlakem Germánů, spálili svých dvanáct oppid a čtyři sta vesnic a vydali se do Galie, kde se chtěli usadit. Ne všechny místní kmeny přijaly své příbuzné s otevřenou náručí. Některé se obrátily o pomoc k Juliu Caesarovi, který byl tehdy ještě „pouze“ úspěšným římským vojevůdcem zastávajícím funkci prokonzula. Caesar jejich žádosti vyhověl. Helvétie porazil a donutil je vrátit se zpět. Caesarovi se hodila prosba o pomoc, chtěl si totiž Galii podmanit a hledal záminku. Roku 58 před n. l. začala osmiletá válka Říma proti kmenům obývajícím Galii.  Mnohé kmeny se  podrobily dobrovolně. Až po sedmi letech této plíživé katastrofy se Keltové v Galii poprvé sjednotili. Jejich vůdce se jmenoval Vercingetorix. Vypuklo povstání proti Římu a Keltové dokázali Římany několikrát porazit. V posledním roce války Vercingetorix obklíčen Římany v oppidu Alesia (v dnešní střední Francii) keltský vojevůdce tajně vyslal posly k mnoha kmenům se žádosti o pomoc. Ale po několika měsících se musel Vercingetorix vzdát a pár let poté byl v Římě popraven. Galii Caesar prohlásil římskou provincií. Ve svých Zápiscích o válce galské Caesar uvádí, že proti němu bojovalo i 32 000 Bójů. Jakmile bylo povstání rozdrceno, musely se všechny kmeny vrátit do svých sídel. Bójové už v roce 57 před n. l. dostali privilegium usadit se na severu země Haeduů, kde si vybudovali oppidum Gortuna (dnešní Sancerre ve Francii). Důvodem Caesarovy velkomyslnosti bylo zřejmě to, že si Bójové za galských válek vedli velmi odvážně a římský vojevůdce si cenil statečných bojovníků. Není vsak vyloučeno, že se část Bójů po válce přece jen vrátila domů. Právě oni mohli přinést na Závist minci, která byla vyražena v západní Galii. Jak se přesně mince na Závist dostala, se už asi nedovíme. Jisté je jen to, že vzácná mince je pro archeologii ztracena. Nejspíš skončila v některé soukromé sbírce někde za hranicemi.

Archeolog Jiří Waldhauser: Mince ze Závisti není podvrh

Dnešní stav keltského oppida Závist? To je strašný zločin, upozorňuje PhDr. Jiří Waldhauser, CSc., archeolog, který se specializuje na staré Kelty.

Neexistuje žádný způsob, jak se dostat na kobylku amatérům, kteří pracují s detektory kovů a nalezené předměty si nechávají. Téměř nikdy nemáme možnost si jejich nálezy dokonce ani prohlédnout. V prosinci 2000 se v jedné pražské restauraci konalo setkání přátel keltské kultury. Viděl jsem tam fotografie oné mince. Prý byla nalezena na Závisti nedlouho předtím. Závist je národní kulturní památka s unikátní kamennou architekturou. To, jak chátrá je strašný zločin. Zbytky oppida zarůstají lesem , zdi se hroutí. Kamenná architektura padá, 300 českých archeologů to bezmocně sleduje. Nejen, že nejsou peníze na to, abychom mohli pokračovat ve vykopávkách, ale nenašly se ani prostředky na zasypání jam po archeologických sondách (dnes jsou již jámy několik let zasypány). Bohužel opět zde nevznikl archeologický park.

Nedávno jsem byl v Rakousku a navštívil jsem vesnici Hallein nedaleko Salcburku. Rekonstruovali tam část keltské vesnice a postavili skanzen, který ukazuje, jak se tehdy žilo. Můžete tam třeba vstoupit do obytného domu, kde je všechno zařízeno jako za Keltů. Za rok skanzen navštíví 220 000 návštěvníků. Vedle je keltské muzeum, kam jich přijde 15 000, V České republice máme muzeí hodně, ale keltský skanzen žádný. Kde už by měl být jinde než na Závisti.

Příloha Lidových novin 11. 8. 2011

„Zatím je na Závisti klidno, já sama si nedovedu představit ty tisíce návštěvníků hrnoucí se zhltnout něco informací o Keltech. Možná by zmizelo celé kouzlo a tajemná atmosféra, která je zde cítit na každém kroku.“

Kdo ví?