NA POČÁTKU ČASU
15.04.2014 21:05
Věda dodnes neví, jak vlastně došlo ke vzniku sluneční soustavy, a proto v mechanismu tohoto procesu existuje řada navzájem si odporujících teorií. Poměrně přijatelnou se jeví teorie KANT- LAPLACEOVA, podle níž se z velmi rychle rotujícího gigantického Praslunce odtrhl v jeho rovníkovém pásu řídký oblak hmoty připomínající tvarem na obou koncích se zužující válec. Hmota válce rychle chladla a zhušťovala se, posléze se válec začal dělit na části, z nichž vznikly jednotlivé planety různé velikosti podle toho, jaký byl průměr odtržené části válce. Ze střední části tak vznikly dvě největší planety Jupiter a Saturn, kdežto z okrajových částí nejmenší planety Merkur a Pluto. Astronomické tabulky nalezené v babylonských chrámech, manuskripty z klášterů Bön- po a některé buddhistické a tantrické texty se zmiňují o jiném původním počtu planet obíhajících kolem Slunce a v jiném uspořádání, než je dnes. Podle těchto pramenů byla v minulosti období, kdy Země byla mnohem blíže Slunci a neobíhal kolem ní žádný satelit. Laplaceova hypotéza se potýká v podstatě se třemi nesrovnatelnostmi, jež dosud nebyly uspokojivě objasněny.
-
V době odtržení válce sluneční plazmatické hmoty nestačila rychlost rotace Praslunce k odtržení hmoty válce a nemohla být ani udělena rychlost jejich vlastní rotace.
-
Podle astronomů mají planety větší úhlovou rotační rychlost oběhu kolem Slunce, než odpovídá hypotéze
-
Některé planety (Venuše, Uran) se otáčejí kolem osy v opačném gardu než ostatní planety, což podle Laplaceovy hypotézy nepřipadá v úvahu.