NAHODILOST

Zdroj/ Stvořitel tohoto Vesmíru je přítomný skrze své Stvoření, je jádrem každého z nás. Všichni jsme jím.  A současně je mimo. Nemůže být nikde nalezen, v žádném čase nebo prostoru, v žádné dimenzi. Časoprostorové kontinuum je výtvorem Zdroje určeným k objevování a k zrcadlení sebe.  Zdroj neustále pracuje, improvizuje, aby Stvoření prozkoumal.

Stvoření je založeno na nekonečných kvantových možnostech. Mezi těmito možnostmi máme něco, čemu se říká nahodilost.

Nahodilost přináší náhody, je to potenciál pro to, aby se věci staly náhodně, neočekávaně a ne podle předchozího plánu. To znamená, že některé události nejsou plně výsledkem plánu Zdroje, ale ani nejsou výtvorem někoho jiného. Prostě se náhodou stanou. Nicméně mohou být ovlivněny a přetvořeny za použití svobodné vůle, co vládne kvantové dynamice. To znamená, že navzdory tomu, že Zdroj je perfektní, v rámci časoprostorového kontinua není všemocný. Ale každý z nás, jako fraktální reprezentace Zdroje v rámci tohoto konstruktu, může projevit vůli Zdroje v rámci tohoto konstruktu.

Původně celý vesmír žil v harmonii a nikdo neznal, co to je záměrně ublížit, jednoduše, protože to není součástí přirozenosti Zdroje. Zdroj nikdy nemůže chtít ublížit, je absolutně čistou Láskou a Harmonií.

Nicméně, z důvodu nahodilosti, docházelo k některým událostem, a někdy byly nepohodlné, například když kometa mohla náhodně narazit do planety. V porovnání s aktuálními podmínkami na Zemi, se s tím dalo velmi snadno vypořádat, a lidé žili v Ráji.

Zhruba před osmi miliony let se určití mocní archandělé rozhodli vstřebat nahodilost do svého bytí, inkarnovat se a převzít za ní zodpovědnost, tak, aby došlo k její harmonizaci skrze jejich vědomí, a u nahodilostí došlo k odstranění jejího aspektu nepohodlí.

Bylo toho na ně ale moc, nedokázali to zvládnout, byli nahodilostí zcela pohlceni, zcela pohlceni potencionálem, aby se věci děly mimo plán. Došlo k tomu, že se stali oddělenými od toho, co jde podle plánu, tedy od Zdroje.  

Nemohli najít cesty zpět a velmi trpěli. Zbytek vesmíru hned nevěděl, jak přiměřeně reagovat, jednoduše protože tato událost nastala nečekaně. Dlouhodobé utrpení vedlo u těchto andělů k tomu, že zešíleli a stali se násilnými. Jedná se o bytosti, kterým dnes říkáme ARCHONI, padlí andělé. Takto vzniklo zlo a záměrné ubližování.

Archoni začali napadat planety a Galaktická Konfederace byla zformována, aby jim čelila. Ta osvobozovala jednu planetu za druhou a nyní, na konci všeho, vidíme tento příběh odehrávat se zde na Zemi, kde si Archoni přehráli své trauma tím, že znovu vytvořili podmínky podobné tomu, co na začátku vedlo k jejich odpojení.

Zdroj se nyní naučil, že matrice Stvoření potřebuje vtělit nějaké automatické tlačítko pro obnovení spojení, to bude implementováno, jakmile bude vše znovu připojeno a zresetováno.

Tyto informace jsou životně důležité pro porozumění světu, ve kterém žijeme. Disharmonie nikdy nebyla potřeba, všechno je vedeno k opětovnému připojení do harmonie, protože je to v souladu se skutečnou přirozeností Zdroje/ Stvořitele.

Na ospravedlnění zla bylo Archony vytvořeno mnoho programování. Například Zákony karmy, které říkají, že například, když svému příteli rozbiju hrnek, tak mi vesmír pošle někoho, kdo rozbije hrnek také mně, aby mě naučil následku mých činů. Tzn., že vesmír potom pošle někoho dalšího, aby rozbil hrnek tomu, kdo rozbil hrnek mně atd. Toto je zcela vymyšlené a vůbec to nemá co dělat se skutečnými vesmírnými zákony, protože kdyby ano, nedošlo by nikdy k žádnému vyřešení a utrpení by se neustále stupňovalo. Skutečným vesmírným zákonem je odpuštění a milosrdenství a to také učili mistři, kteří byli skutečně napojeni. Vůlí Zdroje je, že když někdo někomu ublíží, tak by měl prodělat adekvátní léčení tak, aby opět ztělesňoval svoji pravou podstatu. Je nutné vyrovnání energií mezi lidmi, kterých se to týká, takže kdokoli rozbil hrnek, může koupit jeho majiteli nový, nebo ho opravit, nebo mu poskytnout nějakou jinou službu, aby došlo k energetickému vyrovnání. Nebo majitel hrnku může dotyčnému jednoduše prominout a nekonečná hojnost Zdroje už věci automaticky vyrovná. Hojnost zdroje je neomezená.

Další program říká, že disharmonie je potřeba, abychom se nenudili, vzniká tím údajně možnost objevování. To také není pravda. Stvoření je založené na vibracích a „hudebních vztazích“ mezi těmito vibracemi. Představme si nyní celý vesmír jako jeden orchestr. Než začne koncert, musejí se všechny nástroje naladit, musí být nastolena harmonie. Jestliže jediný nástroj neladí, je ohrožen celý orchestr a také večerní koncert, to znamená, že žádné tvoření neproběhne. Pouze harmonie může spustit tvorbu. Pak jsou možnosti nekonečné.

Jiný program říká, že pro člověka je nutná disharmonie, aby se tím naučil harmonii. To také není možné. Lidé mají tuto falešnou představu, když se dostanou do situace, která jim způsobuje utrpení, a oni se díky tomuto utrpení vyvíjejí a dělají pokrok ve svých životech. Ve skutečnosti jen dochází k tomu, že problémy, které existovaly a ovlivňovaly jejich podvědomí, jsou nyní přeneseny na vědomou úroveň a konečně se je lidé rozhodli řešit a ukončit. Nemůžeme mít svobodnou vůli ohledně něčeho, čeho si nejsme vědomi, takže musí být nakonec vše zvědoměno.

Jádrem léčení pro nás je opět se stát tím Jediným Zdrojem/Stvořitelem, inkarnovat jej jako celé naše bytí. To znamená nebýt oběťmi událostí, které již nejsou součástí našeho plánu. K tomu dochází tím, že si uvědomíme, že jsme skutečně jediným Zdrojem a nemůže existovat žádná jiná autorita, která bude rozhodovat za nás, protože jsme jí my sami. My sami už ve svém nitru cítíme a víme, po čem toužíme, co chceme zažít. My máme také moc vše vytvořit.

                                    UNTWINE 25.2. 2015