RASOVÉ SKUPINY SOUČASNÉHO LIDSTVA MAJÍ MIMOZEMSKÝ PŮVOD

   Védská písma a shodně s nimi i H. P. Blavatská, která měla možnost studovat staré manuskripty bönnských knihoven Tibetu a Nepálu tvrdí, že počátkem Dvápara yugy (asi před 86 400 lety) sestoupilo na Zemi se svými králi sedm rasových odnoží či národů. V Turánské nížině, tvořící kdysi velice úrodnou oblast mezi Kaspickým mořem, Hindukúšem a jižním Uralem (současný Kazachstán a Uzbekistán) bylo území, kam byli přibližně před 80 000 lety vysazeni mimozemští Thorásové, kterým se též říkalo Turanieni, Turanienové nebo Turánští Danani. Tato informace vychází zjevně ze skutečné události, což dokazuje dochovaný název tohoto území – Turánská nížina (velice staré toponymum). V území tvořeném Tarimskou pánví a západní Gobi (kdysi úrodná zahrada) byla údajně vysazena entita Thandů někdy nazývaná Zendové, Zendikové, lid „Avesty“, jejichž původ má úzký vztah k nejstarší vesmírné civilizaci z oblasti Arkturu. Thandové, tito prapředkové Hyperborejců, Arjů a Keltů mají úzký vztah k našemu národu.

V přímořské oblasti Číny se usídlili žlutí Nágové či Nagoliani a patrně oni jsou prapředky Mongolů, Číňanů a zřejmě i Japonců. N.Scott-Eliot, který má nejpodrobnější znalosti o pozemských rasách, hovoří o žluté rase Mongolů, měděné červené rase Tolteků, identických patrně se starověkými Telchiny či Tzolkiny, bílé rase černomořských Ásů, běložluté rase turanských Dananů, tmavě hnědých Rmoahalech, kteří se později rozštěpili na dvě subrasy: černé Olméky a hnědé Tlavatly, kteří jsou předky řady indiánských kmenů severoamerického kontinentu. Zmiňuje i rasu Prasemitů a Akkadierů vysazených pravděpodobně poněkud později v oblasti dnešního Kašmíru. Antropologie snažící se vysvětlit původ ras štěpením linie kromaňonského člověka je pravděpodobně obětí vlastního omylu, neboť dosud nebyly nalezeny takové genetické mechanismy, které by relativně čistou linii kromaňonce dokázaly během asi 40 000 let rozštěpit na 5 hlavních ras. I když historie prapůvodu lidských ras dodnes není uspokojivě objasněna, můžeme předpokládat, že rozdělení rasových entit je velice staré a rozhodně neproběhlo v zásadním rozsahu na Zemi.

Mýtické počátky dějin českého národa v sobě nesou dvě velká dosud neobjasněná tajemství. První z nich souvisí s tím, že staří Čechové pojmenovali souhvězdí Bootes (Pastýř) jménem Přemysla Oráče. Z dávných časů se dochovala pověst o původu tohoto souhvězdí a ta má být mysticky spojena s tajemstvím původu českého národa pocházejícího ze spojených českých, moravských, slovinských a slezských kmenů Nýsů. Pověst, o níž je řeč, má nesporně árijský původ a je známo, český národ od Arjů pochází. Pověst vypráví o sedmi bratřích, které otec vyslal do světa na zkušenou a každému z nich dal část svého odkazu. Sedmý nejmladší syn obdržel malé stádečko volů, ale o to jej připravili chamtiví bratři podvodem. Když ožebračený a podvedený syn bloudil světem, spojil se s podobně strádajícími lidmi, kteří vytvořili dohromady společenství a dělili se společně o práci a plody své práce. Postupem času se jedni změnili v rolníky, jiní v řemeslníky a další ovládli i jiné činnosti. Pověst končí tím, že nikdo z nich se nedobral velkého bohatství na úkor jiných, ale všichni žili v přátelské družnosti a dostatku. Domnívám se, že tato pověst je prastarou reflexí na příchod sedmi mimozemských národů na Zemi a jejich pozdější vzájemné vztahy, které nejenže nebyly zrovna bratrské, ale postupem času přešly až do krvavých válek, jejichž ozvěny dosáhly až do 20. století. Entita Thandů je podle systémové analýzy pracivilazaci, ze které vyrůstají bájeslovní Hyperborejci, dále Keltové, Arjové a z nich Nýsové, naši přímí předkové. Existuje řada indicií poukazujících na těsný vztah národů Thandů k Arkturu. Staří Čechové si ve svých tradicích patrně uchovali reflexi na úzkou vazbu kmenového svazu Nýsů k Arkturu, proto souhvězdí, ve kterém se nacházel, pojmenovali jménem slavného vévody Přemysla Oráče. Druhé mysterium české historie souvisí s Kristianovou legendou a příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje do Čech, ve které je zmínka o „Slovanech českých pocházejících ze sídlišť, v nichž žili pod ochranou Arktura“. Je pozoruhodné, že obdobnou tradici měli i Keltové z Británie, kteří Arktura znali jako nejjasnější hvězdu souhvězdí Plughman, což v českém překladu značí „Muž s pluhem“, takže keltská a česká tradice takřka splývá.

ARKTUR A ARKTURIANI                                                                  

Jasně zářící rudý obr Arktur(alfa-Bootis) patří spolu s Vegou k nejjasnějším hvězdám jarní oblohy a od nás je vzdálen 36 světelných let. V oblasti Arkturu existuje nejstarší a nejvyvinutější civilizace Vesmíru zmiňovaná jako „Arkturiani“, která dospěla ve své duchovní evoluci do páté sféry vědomí. Od této civilizace pocházejí mnohem mladší a také méně duchovně vyvinuté civilizace z oblasti Vegy, Siria a Orionu. A. představují poslední stupeň evoluce realizovaný ještě v rámci hmotného světa. Jsou technicky, technologicky a duchovně neobyčejně vyspělí, dávno zavrhli všechny formy násilí a války, nenávisti, sobectví, jsou šiřiteli humanity a sociální spravedlnosti. Náleží svým původem k lidstvu třetí evoluční éry, a to k té části, která se nepostavila do opozice vůči nejvyšší Bytosti (Stvořiteli). Jako jediní ovládají schopnost transcendentální duality, což znamená, že dle své vůle mohou vstupovat a vystupovat z hmotných těl, která si podle principu „kryašakti“ dle potřeby sami vytvářejí. Svá hmotná těla opouštějí po 350-400 letech a vytvářejí si nová. Dokonale ovládají telepatii a dalších sedm „nadlidských“ sil, o jejichž podstatě se zmiňují védské manuskripty jen velmi neurčitě. Kniha Dhyanů má být v podstatě jejich odkazem pozemskému lidstvu, takže pravděpodobně je oprávněné Arkt. považovat za Dhyany a mýtická vesmírná knížata či prabohy Vesmíru. Arkturianská sociální struktura má velkou volnost, neboť je založena na úplném uplatnění svobody volby a činů. Celospolečenskou autoritou je rada starších, mající spíše roli učitelů a rádců. Arkt. děti nepřicházejí na svět „ pozemským způsobem“, ale jsou produktem složité harmonizace vědomí rodičů uskutečňované v úrovni speciální energie. Hmotná těla Arkt. mohou mít různou vnitřní strukturu závisle na činnosti v tom kterém prostředí. Arkt., kteří jako první mimozemská entita kontaktovali 20. 2. 1954 Američany a tehdejšího prezidenta Eisenhowera, byli blondýni, takřka nerozeznatelní od lidí a měli pocházet z jedné z arkt. enkláv v systému Betelgeuze (souhvězdí Orion). Řadu velmi zajímavých informací o entitě Arkt. přináší ve své knize Norma Milanovičová „ We, the Arcturians“ mimo jiné i to, že Arkt. představuje ústí energetického tunelu, jímž lidské bytosti ve formě astrálních těl po smrti odcházejí a naopak kudy do hmotného světa vstupují k nové inkarnaci. Jinou závažnou informací je, že  Arkt. představují dnes jedinou účinnou ochranu lidstva a Země před násilnou invazí negativních mimozemšťanů. Technika a technologie Arkt. totiž dosáhla takové úrovně, za kterou daleko zaostávají technologie i těch nejvyspělejších mimozemských civilizací, které zjevně usilují o ovládnutí Země. Podle dostupných informací byli Arkturiani první civilizací, která reorganizovala naší sluneční soustavu a uskutečnila výměnu centrální hvězdy, spějící do stadia supernovy, za nové mladé současné slunce. Arkturiani jsou zřejmě mýtickými Valar, o nichž hovoří J. R. R. Tolkien ve své knize „Silmarillion“. Arkturiani byli možná i Shan Shunnové, Manehunnové a snad i tajemná civilizace Thule, sídlící kdysi v oblasti Antarktidy. Stopy těchto „prabohů“ Země, které zanechali již v období prvohor a druhohor svědčí o časech, v nichž budovali a šlechtili pozemskou biosféru. Existují indicie, které naznačují, že právě v laboratořích Arkturianů bylo zrozeno hmotné tělo člověka páté evoluční éry, tedy lidstvo Adamach Kadmon či Homo sapiens cromagnensis. Právě v tomto smyslu lze porozumět občasným zmínkám ve starých manuskriptech, kdy je hovořeno o přímém propojení Země s Arkturem, které Mistři v určitých intervalech obnovují. Tito Mistři bývají různě titulování, nejčastěji Sannjasinové (Osvícení), Mahátmové (Velké Duše) či Draci. Dříve na Zemi  Mistři vstupovali inkarnováni do těl tajemné modré rasy (Višnu, Osiris, Šrí Krišna), dnes se inkarnují do lidských těl, jak se stalo pravděpodobně v případě Melchizedeka, Mojžíše, Buddhy či snad Ježíše.

Z knihy Ivo Wiesnera:

„Poutníci do Země Andělů“