TÚATHA DÉ DANANNOVÉ - tajemný národ Irska

Túatha dé Danannové připluli před dávnými časy s velkým loďstvem do Irska a vzali zemi Fir Bolgům, kteří tam žili před nimi. Příchozí byli lidém bohyně Danu a jejich učení muži vládli velkými silami a všichni je ctili, jako by sami byli bohy. Vyznali se v různých druidských uměních, totiž v kouzlech, ve věštění a stycích ze záhrobím. Druidskému umění se naučili ve čtyřech městech ze severních ostrovů, která se jmenovala Falias, Gorias, Findias a Murias. Přivezli si sebou velké poklady svého kmene. Z Faliasu přivezli LIA FAIL neboli KÁMEN OSUDU. Dopravili jej do Tary a kámen pronikavě vykřikl pokaždé, když na něj dosedl právoplatný irský král. Z Goriasu si přivezli LUGHOVO KOPÍ. Každý, kdo jej držel v ruce, byl v boji neporazitelný. Z Findiasu měli NUADŮV NEZDOLNÝ MEČ. Jakmile ho vytasili z pochvy, nikdo mu nemohl uniknout. A z Muriasu pocházel DAGDŮV KOUZELNÝ KOTEL. Od něj nikdo neodcházel hladový. Nuada byl králem lidu Túhatha dé Danann a vedl je proti Fir Bolgům. Svedli spolu bitvu na Moyturské pláni. Tisíce Fir Bolgů bylo pobito (asi sto tisíc). Král Nuad přišel v boji o paži. Fir Bolgové byli poražení a zbytek zahnán na útěk, který přežila jen hrstka. Zbylí bojovníci nastoupili na lodě a odpluli na vzdálené ostrůvky, které jsou roztroušený kolem Irska. Ještě mocnějším nepřítelem byli Fomóirové (Fomórové), oškliví, hrubí někteří měli jen jednu nohu, lidé podobní démonům, kteří žili na ostrovech, na něž utekli Fir Bolgové. Balor byl nejmocnějším fomorským králem. Fomórové nejenže zajímali lodě, ale plavili se i do Irska, kde přepadali různá místa, zmocňovali se půdy i otroků a vymáhali poplatky. Nakonec Irsko podrobil kmen Milů (Milesianů, Gaelů) jenž přišel ze Španělska. Túatha dé Danannové se stáhli do sídů (sídhů - Mohylových hrobů), stali se elfy, neboť ti prý žijí pod zemí, pod pahorky či hroby, v říši věčného mládí. Túatha dé Danannové zmizeli očím smrtelníků, ale vládli dál v zásvětí. Ztratili se stejně tajemně, jako se objevili. V irské tradici se stali vílami, elfy, leprachány a skřítky. Bohové ostatních Keltů pocházejí téměř všichni z kmene Túatha dé Danann - Núadu, Dagda, Dian Cécht, Goibniu, Luchta, Credne, Ogma, Lug, Brigit, Macha, Badb, Mórrígan, Brian, Iuchair, Iucharbar. Túatha dé Danannům byla připisováno založení velkých megalitických staveb. T.d.D. byli zřejmě předchůdci Keltů, obyvatelstvo je považovalo za bohy, které však později potíralo křesťanství.

Původ názvu Irska

Jedna královna a pramatka země Túatha dé Danannů se jmenovala ÉRIU. Ona a její dvojnice, sestry Banba a Fódla se postaraly o to, že Irsko dnes nese její jméno : ÉIRE. Angličtina užívá genitiv od ÉIRE, ERIN, jako poetické pojmenování Irska. Starověké Irsko bylo požehnaným a posvátným centrem vzělání a studia. Irsko bylo Elysejskou plání středomořské mytologie, zemí neměnných teplot, svěžích polí a klidného života daleko od problému Blízkého východu a kontinentální Evropy. Leželo na okraji "známého světa" a dalo se odtud cestovat do Menšího Irska (dnešního Skotska), na Orkeneje a Shetlendy. Starověké Irsko představovalo zvláštní svět učenců a idylického životního stylu. Zřejmě díky tomu, že do Irska, Skotska a Bretaně nikdy nepronikla ničivá římská expanze. Silná tradice i jazyk zde trvají v podstatě dodnes.

Čerpáno z knih "Za devíti vlnami-kniha irských mýtů a legend"autorky Marie Heaneyové a "Atlantida- Po stopách zmizelých měst v Evropě a Středomoří" autora Davida H.Childresse