Výstava - akademický malíř Miloslav Troup

Po dlouhé době jsem byla opět nadšená z nádherné výstavy, která mne zasáhla v hloubi mého srdce. Byla to výstava v Obecním domě uspořádaná ke 100. výročí narození významného, avšak ne zcela doceněného pražského malíře, grafika a ilustrátora Miloslava Troupa (1917- 1993).Troup je díky svému francouzskému školení považován za ojedinělého představitele tzv. pařížské školy severně od Alp. Expozici jeho malířského díla a ilustrací doprovází šestivětý koncertní cyklus jeho prasynovce Mikoláše Troupa. Naprosto mě uchvátila jeho barevnost, barevná imaginace a hlavně duchovní rozměr, který v tvorbě dnešních mladých umělců většinou chybí. Dívat se na Troupova díla pro mě znamená pít živou vodu z těch nejčistších studánek ukrytých v  hlubokých, zázračných lesích. Dnešní většinou agresivní, temná, řekla bych až satanská tvorba mladých, „nadějných“ umělců, nepřináší žádné východisko, žádné duchovní poselství, je to jen nabubřelá forma bez hlubšího, někdy vůbec žádného obsahu. Veškerá umělecká tvorba se buď naprosto přizpůsobila konzumnímu, mainstreamovému diváku, či posluchači, nebo se naopak snaží být tak intelektuálně umělecká, že je skutečné náročnému, vnímavému diváku, či posluchači naprosto nesrozumitelná a hlavně se téměř vždy jedná o samoúčelnost a snahu šokovat. Jakoby umělci ztratili smysl pro krásu a emocionálnost. Hlavním cílem umění by mělo být zušlechťovat lidi, naučit je vnímat krásu a lásku a tím je udělat lepšími. Proč se mám dívat všude jen na hnus a temnotu, ať v galerii, kině nebo v televizi? Jaký záměr je tím sledován, krmit lidi jen agresí a negativitou?  Můžeme jen doufat, že toto období zmaru brzy pomine a místo bude opět uvolněno pro Světlo a světelné poselství. Na závěr bych si dovolila citovat malíře J. Načeradského: „ Klacíčky, hovínka, hromádky a všechny tyhle blbosti pominou, ale OBRAZ zůstane“.

 Před dvěma dny mě zastihla smutná zpráva o úmrtí mé profesorky na prachatickém gymnáziu paní Heleny Falkové, rozené Troupové, neteři pana M. Troupa. I na výstavě je uváděn jeho častý pobyt v Prachaticích u bratra lékárníka a jeho rodiny. Paní Heleně bylo 64 let, učila mě češtině a byla mou třídní profesorkou.